Bylo otázkou času, kdy Neil Druckmann, jeden z duchovních otců slavné herní série The Last of Us (TLOU), spojí sílu s nějakým streamovacím gigantem, aby svou vizi mohl adaptovat pro potřebu filmového média. Vítězné eso si nakonec vylosovala společnost HBO. Výsledkem spolupráce je ambiciózně pojatý devítidílný seriál. Jako člověk, který oba dva díly postapokalyptické herní série dokončil několikrát, si nyní říkám, zdali to v souvislosti s čerstvě zhlédnutým seriálem není spíše na škodu.

Herní TLOU je v zásadě cestovním simulátorem, což obrazně řečeno platí i pro jeho televizní inkarnaci, včetně stěžejního příběhového pilíře. Parazitická houba napadne a následně ovládne mozky lidí, čímž způsobí apokalypsu globálních rozměrů. Čas trhne oponou a my poznáváme Joela (Pedro Pascal). Muž, který přežil, ale zároveň přišel o všechno. Druhou postavou je čtrnáctiletá Ellie (Bella Ramsey). Dívka zrozená v chaosu, pro niž je stará podoba světa jen sbírkou nažloutlé literatury, prachem zavátých fotografií a vzpomínek vyprávěných pamětníky. Tyto povahově nesourodé postavy spolu musí putovat z bodu A do bodu B, a na cestě čelit různým smrtonosným překážkám. Díky prožitým hrůzám i střípkům nefalšované krásy mezi nimi postupně vzniká citové pouto.

Je jasné, že herní přímočarost a častý přísun akce musel seriál něčím nahradit. Televizní TLOU tedy na hlavní dějovou kostru usilovně roubuje nové podzápletky nebo skrze flashbacky rozšiřuje vedlejší linie příběhu, nicméně výsledek je nevyvážený. Retrospektivní vsuvky mapující nástup apokalypsy jsou super, ale jinak se spíše přešlapuje na místě. Zajímavé dějové segmenty jsou často osekány na kost a méně podstatné výplně si pro sebe kradou celé epizody. Díky tomuto defektu se pár dílů táhne a finále je naopak příliš uspěchané.

To, co funguje ve hře, podkopává nohy seriálu. Třeba novou postavu, které je velkoryse věnována celá hodina, nechají tvůrci v poslední minutě zemřít. Pro hráče s gamepadem v ruce jde o pouhý bod na dlouhé trase, kde čekají další nové lokace, průzkum, akce a chytlavé herní mechaniky, ale divák může získat oprávněný pocit, že právě promrhal cenný čas. Trestuhodné jsou i nahodilé logické lapsy. Joel, chlap, který v postapokalyptickém prostředí strávil dvacet let života, dělá základní školácké chyby. Třeba se chová hlučně, i když ví, že takzvaní „Clickeři“ jsou extrémně citliví na zvuk. Oplocený pozemek zkušeného preppera Billa napadnou ozbrojení banditi. Místo toho aby se Bill schoval za nějaký kryt, stoupne si doprostřed ulice, začne střílet naslepo a samozřejmě je posléze postřelen. Joel musí Ellie z nějakého důvodu dopravit na určené místo. Za tuto službu je mu přislíben vůz a zbraně. Ve třetí části se obě postavy dostanou do garáže, kde kromě plně funkčního automobilu čeká i hotový zbraňový arzenál, včetně granátů a samopalů. Můžeme společně polemizovat o tom, zdali má pro Joela smysl pokračovat v misi, když náhle získal vše na stříbrném podnose, ale rozhodně nejde přehlédnout skutečnost, že si do vozu vzal jen jednu dlouhou pušku. To jako vážně?

Scenáristé občas přijdou i se zajímavým nápadem, který sice okázale představí, ale více se k němu již nevrátí (kolektivní propojení infikovaných jedinců jakýmsi podhoubím). Ostatně, lidé napadení houbou (alternativa zombií) mají svůj prostor asi ve třech dílech z devíti. Tahle skutečnost vážně narušuje pocit ohrožení, pocit strachu o hlavní postavy. To prosím netvrdím já, který dopředu věděl, jak příběh skončí, ale tuto informaci mi předávají lidé hrou nepolíbení. Minimální přítomnost akce má v jednom případě dokonce negativní vliv na jednu významnou příběhovou větev. Vysvětlím. Ve hře musí Ellie spojit sílu se záhadným Davidem (Scott Shepherd). Společně odrazí útok infikovaných, čímž si Ellie získá Davidův obdiv. Dokonce i hráč zaujme k Davidovi pozitivní stanovisko, které je později nemilosrdně roztříštěno, když odhalí pravou tvář své osobnosti. Funkční a maximálně překvapivé. V seriálu je potenciál této postavy bohužel trestuhodně nevyužitý. Posledním sporným bodem, na který bych chtěl poukázat, je osobnost Joela. Je hezké, že jej autoři značně polidštili a vykreslili v rovině citlivého člověka se sklony k depresím. Tento krok ale bohužel vede k nesourodým kontrastům, protože když Joel v klíčové sekvenci popadne zbraň a změní se v nelítostného „terminátora“, odmítám mu tu náhlou transformaci uvěřit.

Musím přiznat, že se znalostí herní předlohy vyplouvají uvedené nedostatky zřetelněji napovrch, ale rozhodně tím seriál nezatracuji. To ani náhodou. Výprava je na televizní poměry grandiózní, atmosféra ucházející, zásadní dějové zlomy ve většině případech fungují a herci jsou skvělí. Především chemie mezi ústřední dvojicí šlape na jedničku. Seriál si pozornost určitě zaslouží, neboť působivá výprava a stále aktuální poselství, které na svých bedrech nese, nezadusí ani nával scenáristických nedodělků a občasná nuda. Nezainteresovaní diváci budou možná nadšeni, ale za mne osobně bublina splaskla. Lepší průměr.